Takže Larsson podruhé. Musím říct, že i když jsem viděla všechny tři (4 - dvě verze prvního dílu) díly na obrazovce, tak jsem se od knihy nemohla odtrhnout.
Je to takové volné pokračování. Stojí to jen na základních bodech prvního dílu, hlavní hrdinové jsou stejní, ale tentokrát jdou po stopách jiné záhady.
A už teď se nemůžu dočkat posledního dílu.
Vtáhnutí to děje bylo tentokrát rychlejší, hlavně myslím, že všichni čtenáři byli nadšení, že se Lisbeth podívali na kobylku a zjistili o ní víc. Protože upřímně na Mikaelovi to nestojí, i když dohromady fungují skvěle. O něm by kniha asi nebyla nic moc.
Trošku mi vadilo, kolikrát některé scény byly přehrávané dvakrát, kdyby aspoň z jiného úhlu pohledů... teda takhle snaha o jiný úhel pohledu tam byla, protože to bylo viděno očima jiné postavy, ale proč tam byly u obou případů vždy i ty samé vnitřní monology obou postav nebo popsání jejich pocitů? Nestačilo by to v první verzi nechat na jedné postavě a v druhé verzi na té druhé?
Ale to je jen malá výtka ;-)